Drekt - Články

Jekyll a Hyde - Recenze

Sun, 20 Nov 2011 18:30:21 +0100

Včera jsem byl dneska zas po čase navštívit kulturu, konkrétně Městské divadlo Brno a jejich muzikál Jekyll a Hyde.

K tomuto muzikálu mám blízko, četl jsem knižní předlohu (s kterou to zas tak slavné nebylo - myšlenka dobrá, ale zpracování nebylo "my gusta"), ale viděl jsem i muzikál v originále jako záznam z New Yorského Broadwaye, který jsem si docela oblíbil.

Popravdě jsem se trochu bál přepracované verze do češtiny, protože často překladem ztratí písně svůj význam a skoro nikdy nedosáhnou úrovně originálu. Tady jsem byl ale příjemně překvapen. Abych pravdu řekl, některé písně se mi tu líbili dokonce víc než originální! (A to je snad poprvé, co něco takového můžu říct...)

Dokonce i atmosféra se mi zdála lepší než v originále. Moc hezké kulisy, dobové kostýmy a hodně mlhy dodávaly pravý nádech Londýna 19. století. A hudba prostě epická! K té výhrad nemám.

Jediné, co mě vadilo, bylo, že u některých písní se mi nedařilo pochytit všechny slova. U pomalých písní bylo všemu rozumět bez problému, u zpěvu davu se to ještě dalo opomenout (když to zpívalo tak 10 lidí zároveň), ale co mi vadilo nejvíc byli právě písně Jekylla/Hyda, které v originále považuji za nejlepší. A tady jsem půlce slov ani nerozuměl!

Ano ty písně jsou hodně důrazné, občas se mají zpívají skoro řevem a křikem, ale bylo to moc "přeřvaný" a fakt tomu nešlo moc rozumět (Teda aspoň mě se to nedařilo, možná to z jiných míst bylo v pohodě). A kvůli tomu jsem si z mé oblíbené písně "Konfrontace", na kterou jsem se těšil nejvíc, neodnesl skoro nic.

No tak aspoň originál, pro ty co neznají:

Takže nakonec velké překvapení, ale trochu i zklamání. (Prostě i toto youtubove video je několikrát lepší, než česká verze, kterou jsem sice slyšel, ale nerozuměl jí..)

Přesto dávám 85% (Což je dokonce víc, než bych dal anglickému originálu!) Takže doporučuji! Jekyll a Hyda má všechny tři věci, které potřebuje každý správný muzikál - hodně vražd, špatný konec a pedofilního biskupa. :D

Cestování časem o hodinu do minulosti

Sun, 30 Oct 2011 02:55:40 +0100

Kdo by nechtěl cestovat časem? Bohužel je to věc docela nereálná. Ale ne dnes! Dnes je to možné! Dnes může cestovat časem každý! Sice jen o hodinu, ale i to je věc skvělá!

Dnes prožíjete (pokud to neprospíte) čas mezi druhou a třetí hodinou hned dvakrát! A díky tomu můžete změnit to, co už jste udělali! Víte co se stane, víte co kdo udělá a můžete toho využít. A to hlavně na inernetu.

Takže co zajímavého můžete udělat? Třeba tento článek, mohu komentovat ještě dříve, než ho vytvořím! (Koukněte do komentářů a zkontrolujte si čas :P) Také můžete někomu zkopírovat jeho článek (nebo cokoli jiného), umístit ho na svůj blog dříve než on a pak ho obvinit z plagiátorství! Časový údaj bude hrát ve váš prospěch! :D

Všechno je to časový paradox. Můžete si dát s někým sraz o půl třetí. Oba dva tam přesně o půl třetí budete. Ale přesto se neuvidíte! :D Kdy jindy se to může stát?! :)

Aktualizováno:

Tak už je po všem. Zkoušel jsem trollovat, kde se dalo, ale úspěšnost byla jen 50%. Některé servery nepočítají s automatickým přesunem času a facebook raději ani přesný čas neukazuje... No aspoň blog.cz a diskuzní fóra musím pochválit. :) Kdo to promarnil, příští rok může zkusit taky :D

Knihy vs. Filmy

Mon, 10 Oct 2011 00:43:18 +0200

U zfilmovaných děl obecně platí - kniha lepší než film. Ale přesto se na zfilmovanou verzi raději koukne 100x víc lidí, než aby si přečetlo knihu. Jen lenost a omezenost většiny jedinců? Abych se přiznal, i já, zastánce literatury, který už od mládí přečetl nespočet knih, už taky poslední dobou trávím víc času u filmů a seriálů, než posezením u dobré knihy.

Čím to je? Jsou knihy už jen takový přežitek? V dnešní době už fakt skoro nikdo nečte, co si pamatuji tak 95% procent lidí nadávalo, že musí číst "strašně moc" (čti: 20) knížek k maturitě, a že za život přečetli tak 3 knížky. Wtf? :O

Takže si někdy si říkám, jestli už literatura není zastaralá, jestli má vůbec cenu psát. Snažím se napsat i knihu, ale má to vůbec cenu? Stejně mě jí nikdo nevydá. A i kdyby, rozhodně si jí nepřečte víc lidí, než kolik by shlédlo jakékoli nekvalitní video s tancujícím tlustým děckem.

Napadlo mě, že bych místo psaní, zkusil něco natočit. Nějaký minifilm nebo skeč pod 10 minut. Nemuselo by to být tak náročný, je spoustu "kraťasů" které mají tak 4 minuty a jsou úplně dokonalé i bez nějakých filmových efektů. A pokud jsou herci z řad dobrovolníků, jedná se o projekty finančně skoro nenáročné.

Ale zas udělat kvalitní film je mnohem náročnější než napsat kvalitní knihu. (Možná proto je vždy kniha lepší než film). V knize/povídce jde jen o slova, ve filmu o obraz, zvuk a mnohem víc.

Z psaní mám výhodu, že bych dokázal (aspoň myslím), vymyslel dobrý námět s nějakou myšlenku (ne jen nějakou blbost o ničem). Mám nápad. Dokážu si i představit, jak bych ho audiovizuálně zpracoval. Ale těžko říct, jestli by se mi to tak, jak si představuji, skutečně povedlo…

Co vy? Trávíte víc časů u knih nebo u filmů? (Anketa pod článkem)

Je pro vás větší umělec spisovatel, nebo režisér?

A pro ty co i píší, přemýšleli jste někdy nad tím, že byste své nápady místo zapsání do povídek rovnou i zfilmovali?

Názory?!

PS: Jinak tohle je jen taková myšlenka, rozhodně neplánuji skončit s psaním, ani zavrhnout literaturu! :d

Determinismus aneb osud existuje

Sat, 01 Oct 2011 19:30:19 +0200

Wtf? Málo času (kradu si ho sám), takže jsem plánoval, že jen trošku poupravím úvahu o osudu a svobodných rozhodnutí, kterou jsem napsal ještě na starý blog a tím budu mít příspěvek pro tento týden z krku. Tady je:

"Věříš na osud?"

Nesnáším tuhle otázku, člověk na ní odpoví ano nebo ne, ale ani nad tím nijak hluboko nepřemýšlí. Co je myšleno osudem? To, že je celý náš život dopředu pevně daný. Vše co se nám kdy stane, už bylo předem rozhodnuto a my s tím nic nenaděláme, ať chceme, nebo ne. Osud změnit nelze.

Určitě si většina z vás řekne: "To je přece hloupost, všechna své rozhodnutí dělám z vlastní vůle. Co udělám je jen na mě."

Ale tohle je podle mě omyl. Došel jsem na to, že vlastně nikdo nemá svobodnou vůli. Žádné rozhodnutí které učiníme, nejsou z naší hlavy. Všechno co jsme kdy zažili, všechno co jsme kdy viděli, všichni lidé, které známe, to všechno vás ovlivňuje. A všechna rozhodnutí se odvíjí od toho. Kdybyste zažili něco jiného, rozhodli byste se ve stejné situaci úplně jinak. Nemáme kontrolu nad svými rozhodnutími. Myslíme, že se rozhodujeme sami, ale není to tak, vše už bylo rozhodnuto.

Dejte mi člověka, prozraďte mi dopodrobna celý jeho život, a já vám řeknu, jak se v jakékoli situaci rozhodne. Znal bych každičké jeho rozhodnutí ještě dříve, než by ho udělal. A vědět tohle o všech a o všem, věděl bych na vteřinu přesně, kdy se kdo podrbe na nose. Věděl bych, jaká jména budou mít lidé, kteří se narodí až za 400 let, jaký bude jejich život, i kdy a jak zemřou. Ano, znal bych osud všech a všeho.

Ale zarazilo mě, že ačkoli jsem na tuhle úvahu vymyslel sám, teprve včera jsem zjistil, že to co v ní popisuji, je dávno známá věc a má odborný název Determinismus (O kterém jsem, pokud vím, nikdy předtím neslyšel) :D Takže moje myšlenka není nakonec ani zdaleka tak originální. Kdybych věděl, že to slovíčko existuje, nemusel jsem se rozepisoval s úvahou, a to stejné bych vyjádřil jedinou větou: "Jsem zastáncem determinismu."

Ach jo, omezená slovní zásoba? Budu muset přečíst celou wikipedii, abych to napravil. :/

První týden na FIT VUT

Sat, 24 Sep 2011 13:25:04 +0200

Takže už mám za sebou první týden na Fakultě informatiky :D Rekapitulace týdne?

Matematika není tak složitá, jak se zdá. Možná se většina lidí ztratí ve výrocích typu: "Velikost podmnožiny podmnožiny množiny reálných čísel se rovná podmnožině množiny racionálních čísel", ale ono vlastně stačí pochopit, že prázdná množina je podmnožinou jákekoli množiny, a zase je vše jasné.

Programování mám rád, už těším, až si budu veškerý svůj volný čas, a čas vyhrazený na zbytečný spánek trávit nad samostatnými projekty. Asemblery se zdají taky v pohodě, ale nejvíc jednoduše vypadá softwarové inženýrství, a asi proto ho půlka studentů každý rok neudělá. Jediný předmět, který mě nebude bavit je teorie obvodů. Elektronika suck. Vždyť za pár let už hardware nebude potřeba, a vše pojede na bázi čiré energie :P

No, docela zajímavé je sledovat i ostatní studenty, třeba na včerejší přednášce jsem zažil docela raritu. Borec, který seděl vedle mě, trpěl na velmi nízký práh humoru. Smál se nahlas, úplně každé, rádoby vtipné poznámce přednášejícího (U kterých se půlka studentů ani nepousmála, a druhá půlka se pousmála snad jen ze zdvořilosti). Dal bych to za vinu nějaké zákeřné chorobě. Určitě má chudák od doktora zakázáno koukat na komedie, protože by ho mohli zabít. :d

Dále mě udivovalo, jak to že na naší škole nedokáže půlka studentů úspěšně absolvovat už jen prvním semestr, když mě vlastně žádný předmět nepřišel zas tak složitý - je jen potřeba se mu věnovat. Odpověď je jasná, stačí si na přednášce sednout do zadu, a shlédnout dolů. V tu chvíli dokážete s 80% jistotou určit, kdo projde úspěšně a kdo ne. Protože půlka naší facebookem zdegenerované generace, čumí do té modrobílé stránky:

místo toho aby dávala při přednáškách aspoň trochu pozor. Dobře, na střední to tak fungovalo. Taky jsem místo toho abych poslouchal výklad, čuměl do noťasu a zvládl jsem jí bez problémů dokončit. Ale na vysoké to tak nepůjde a těm lidem co nedokáži poslouchat přednášky a pak zmateně koukají, o čem byla vlastně řeč, bych vzkázal, že tady nemají co dělat, a ať jdou raději domů :)

No každopádně mě FITko baví a vysokoškolský život mí přijde skvělý - hlavně když nemusím stávat každý den na 8, kvůli čemu jsem na střední chodil skoro jak na návštěvu. Ale tady, tady mám školu třeba až na 18:00 - Fantastické!!! No ale počkejte, za pár týdnů budu beztak sám brečet, jak to nezvládám :P

Komisař Gruf

Sun, 18 Sep 2011 22:43:43 +0200

Moje první "trošku lepší" povídka :D Napsáno přibližně před třemi lety. Žánr: Fantasy parodie s detektivními prvky. Nechte si chutnat.

Stmívalo se. Příboj dorážel na bílé skály a křik racků už utichl s narůstající tmou. Na nebi se objevily první hvězdy. Pak Iris, první měsíc, větší a mnohem jasnější než Neris zvěstující smutek a neštěstí. Jejich světlo ozářilo hřbety vln, pěnu u útesu až se zalesklo i na šupinách draka stojícího na útesu. Impozantní zvíře roztáhlo blanitá křídla a mocným řevem uvítalo novou noc. Poté se otočilo, a šlo přenocovat do jeskyně, kterou si vyhlídlo.

Ne že by Dufus neměl vlastní dům, jako každý drak byl velmi bohatý. Ovšem někdy situace jinak nedala, a teď, když byl na cestách, musel přenocovat v přírodě. Na což vlastně byli draci z dřívějších dob zvyklí, takže mu to zas takový problém nedělalo.

Vstoupil do jeskyně. Vypadala čistá, dokonce ani trus netopýrů nikde neviděl. Moc nadšený z toho však nebyl, jelikož tohle spíš mohlo znamenat, že je jeskyně už obydlená, a nerad by teď v noci hledal jiný nocleh. Neslyšel však žádné hlasy, ani nezaznamenal jakýkoli pohyb. Opatrně vydechl trochu ohně na strop jeskyně, aby jí osvítil. Nikoho neviděl, postoupil dál, hloupěji do jeskyně a tento postup zopakoval.

Jeskyně byla opravdu prázdná, jen vzadu, na jejím konci uviděl kousky čerstvého syrového masa a spoustu krve kolem. Jeho přirozený pud ho vedl k tomu, aby jídlo snědl. Nechtěl však krást.

"Určitě si to tu nechal někdo jiný," pomyslel si. Chuť ho však nakonec přemohla.

"Přinejhorším to někomu zaplatím, peněz mám dost."

Dal se do jídla. Snědl jeden, druhý, třetí šťavnatý kousek, ale u čtvrtého se zarazil, byl to kus lebky. Ovšem ne ničeho co předpokládal. Dufusovy se navalilo, rozeznal špičaté ucho.

***

Gruf seskočil z pštrosa, který si radostně odfrknul. Měli za sebou dlouho cestu. Pokusil se ho poplácat po zobáku, ale podrážděný pštros ho klofl do obličeje.

"Au, zvíře blbé," prohodil a přivázal ho k balvanu. Odehnal pár much, které kolem něho už několik týdnů kroužili, a rozhlédl se.

Musel řešit případ daleko od svého městečka, jelikož tato neobydlená oblast u moře prý pořád patřila k jejich rajónu. Nikdo ovšem nečekal, že by se tu někdy něco stalo. Většinu případů řešil pouze ve městě nebo jeho blízkém okolí. A že jich bylo požehnaně, trollové nejsou moc chytrý národ, takže docházelo k násilným konfliktům poměrně často.

Gruf měl sice neustále tupý výraz v obličeji, ovšem byl jeden z těch chytřejších. Dokázal spočítat kolik prstů má na noze, ba mu i nedělalo problém rozeznat trolla od trollice. Díky tomu, a velké dávce štěstí se stal komisařem.

Došel na místo činu. Před sebou uviděl nataženou, červeně pruhovanou pásku. To samo o sobě bylo neobvyklé, trollové jí nikdy nepoužívali. Byla to jen výhrada lidí a jim podobným, nad trolly se povyšujícím národům. Dělali jak jsou důležitý a ostatním touhle hloupou páskou zakazovali vstup. Jako by sem snad někdo jiný chodil. Nejraději by ji roztrhl, ale nakonec se překonal a podlezl jí.

Před jeskyní je uviděl, lidské komisaře a dokonce i pár elfů. Bylo jich tu až moc, nechápal proč. To už ho zpozorovali přicházet a zamračili si na něj. On na ně taky, lidi neměl vůbec v lásce. Aliance mezi národy byla hodně křehká. Všichni se sice měli uznávat za rovné, ale i tak docházelo k rasovým potyčkám víc než jen často.

Jen kolem nich prošel a konečně uviděl nějakou známou tvář. Vrchního vedoucího Frungharta. Byl to ork, tudíž byl o něco chytřejší. Hned jak ho Frughart uviděl, pokynul mu rukou.

"To jsem rád, že tě vidím Grufe. Už sem si tu připadal nesvůj. Vidíš kolik je tu těch lidí? Víš, co to znamená? Tohle je sakra velkej případ, divím se, že nás ještě neodvolali. Ale určitě to mají v plánu, už teď to tu celé převzaly. Ale co, porozhlídni se tu, dokud můžeš. Mrtvý je nějaký elf, docela vysoce postavený, proto tu strkaj nos ti jeho. Ale ať se mu stalo cokoli, zbylo z něj jen pár kousků. Říkám ti, to muselo udělat něco velkého a agresivního. Dám kly za to, že to byl ten drak, co ho vyslíchaj támhle. I když oni tvrdí, že kdyby to udělal, neletěl by je volat. Ale znáš draky, snaží se nás všechny zmanipulovat. Myslím, že bys měl začít jím."

Gruf celou dobu Frunghartova monologu neustále kýval hlavou. Když Frunghar skončil, souhlasně zagručel, a šel k drakovi.

Člověk, který ho právě vyslýchal, se omluvil. Musel odskočit, takže měl Gruf působiště jen pro sebe, za což byl rád.

Přišel k drakovi a s tupým, pro něj typickým přízvukem řekl: "Drak, ty zabít elf!"

Drak, který zrovna zamyšleně hleděl do dálky, k němu pomalu otočil hlavou. Poté klidně a vyrovnaně řekl: "Ne, já ho nezabil, já ho tu jen našel."

Zvedl hlavu, chystal jí znova otočit, aby mohl hledět z jeskyně do dálky na nekonečné moře. Ale Gruf se znova ozval: "Kde tys byt včera v noc?"

Drak si mírně povzdechl. Vycítil, že se toho hloupého trolla asi tak lehce nezbaví. Otočil hlavu zpátky na něj a odpověděl: "Byl jsem tady, to já ho tu tak našel."

"Může ti někdo dosvědčit to?" začal Gruf konečně rozhovor podle svých představ.

"Ne, byl sem tu sám, když sem ho našel."

"Nemůže?" Gruf se usmál a začal před drakem chodit sem a tam, tak jak to párkrát viděl dělat při výslechu Frungharta. Drak jen podrážděně kmital zorničkami sem a tam, sledujíc Grufa při chůzi.

"Ne, nemůže, byl jsem tu sám."

"Takže ho jsi ty zabít mohl! Ty se přiznáváš?!"

"Ne! Já to nebyl!" zahrčel už poměrně rozzlobený drak. Tím upoutal pozornost a všichni se otočili směrem k nim. Člověk, který draka předtím vyslýchal, se už vracel. Když to uslyšel, přidal do klusu.

"Co se tady děje? Tady nemáš co dělat trolle, to je můj svědek!"

"Ne svědek, on vrah, on zabít elf!" obořil se na něj.

"Z čeho tak usuzuješ? Nemáš žádnej důkaz tak padej odsud ty tupej trolle, tohle není práce pro tebe!"

To už u nich byl i Frunghar.

"No tak Grufe, nech toho, nemá to cenu, musíme se držet předpisů."

Gruf ale nebyl jeden z těch, kteří by se jen tak vzdaly.

"Ne, já mít důkaz!" řekl zvučně.

Všichni na něj pohlédli, i drak na něj upřel tázavý pohled.

"Jaký?" zeptal se člověk.

"On, koukat na něj, jak se tváří, rád zabíjet elfy, je to zlý drak, kdo jinej by to byl, nikdo jinej tu nebyl, ta přerostlá obluda ho roztrhala, nikdy drakům nevěřit, jsou to národ bestií, nemít je rád, co si myslí, příšery tupý, ne trolly, oni by se vyhladit měli!"

Takhle pokračoval ještě několik minut a jakkoli byl drak klidný, to že někdo považoval svůj stupidní názor za důkaz, tolik urážek na něj a jeho národ, a ještě k tomu od bytosti, která byla pod úrovní všech, nevydržel.

Vrhl se na něj, otevřel tlamu těsně před jeho hlavou a zařval, co nejvíc dokázal. Celá jeskyně se začala otřásat. Gruf ucukl a spadl na zadek. Ušní bubínky mu z řevu málem praskly, ofoukl ho obrovský vychr vycházející z drakovy tlamy.

To však Dufus dělat neměl, z mezizubního prostoru mu vypadl přímo před Grufa elfí prst. Přestal. Gruf se po chvíli vzpamatoval, všiml se prstu, bleskově ho uchopil, stoupl si a vítězoslavně řekl: "Vidíte, to já čekat, prst vypadl z jeho tlamy, to on ho zabít!"

Drak polekaně o krok ustoupil. Nikomu neřekl, že část elfa snědl, i když netušil, že to byl on. Bylo by to pro něj horší než smrt, elfové a draci byli od nepaměti přátelé, a kdyby to ostatní zjistili, všichni by jím opovrhovali. Nikdo by s ním nechtěl mít nic společného, možná by ho i vykázali, znamenal by to pro něj konec.

"Tohle se určitě nějak vysvětlí, pochybuju, že je to prst toho elfa. Dufus nám určitě dovolí udělat testy, a odebrat obsah jeho žaludku, že ano?" řekl člověk, značně vyvedený z míry.

To však Dufus nemohl dopustit, už teď byl celý vystrašený. Nevěděl, co má dělat, musel okamžitě zmizet. Znova zahrčel, tlapou smetl lidi před ním, začal mávat křídly a snažil se dostat pryč z jeskyně.

Gruf se převalil od stěny, kam ho drak smetl. Viděl, jak se ostatní staví drakovy do cesty, a snaží se ho zastavit. Z dálky slyšel někoho, jak volá posily.

Dufus začal všude kolem chrlit oheň, dalších pár lidí smetl z cesty. Náhle na něj přiletěla síť, která ho pohltila. Zahřměl. Drápy jí roztrhl, a dostal se z ní.

Už byl skoro u východu, ale tentokrát na něj někdo vystřelil dvě sítě zaráz. Ty ho přimáčkly k zemi a on se nemohl ani pohnout. Tak jen podrážděně chrčel, a ostatní se zatím sbírali ze země a snažili se ho zajistit.

Gruf se zvedl ze země a rozhlédl se. Nikdo nevypadal vážně zraněn, a drak už neměl šanci utéct. Frunghart se také zvedl a poplácal ho po rameni.

"Skvěle, vyřešil jsi další případ. Já věděl, že to zvládneš. To byla skvělá taktika takhle ho vyprovokovat, aby se ukázalo, co je skutečně zač. Samotného by mě to nenapadlo, myslel jsem, že zas děláš pěknou hloupost, ale ty jsi to měl celé promyšlené. Za tohle by sis zasloužil povýšení. A i když to ty lidé nedají moc najevo, určitě máš i jejich uznání. Oni by jen lapaly ve vzduchoprázdnu. Teď ho však mají a za tohle bude sedět, až mu aj šupiny zčernaj! No, už tu není co na práci, můžeš jít. Já tu už jen dořeším formality."

Gruf opět jen přikyvoval, a nakonec s úsměvem zagručel a odešel. Sice to vůbec nebylo v jeho plánu, ale ostatním to tam přišlo. To bylo hlavní. Když procházel kolem spoutaného draka, ještě si před něj odplivl.

Procházel kolem lidských komisařů, žádný aplaus mu neudělali, ostatně byl přece troll, ale připadalo mu, že pár z nich na něj souhlasně pokyvují hlavou. Jen mírně, nejspíš proto, aby si toho žádný z jejich kolegů nevšiml. Gruf byl šťastný, usmíval se, červená páska kousek dál mu najednou ani nevadila a on jí radostně přeskočil. Došel k balvanu, ale zarazil se. Jeho věrný pštros byl pryč.

***

"Pštros! Pštróóós!"

Bloudil krajinou a snažil se ho najít. Sice mohl dojít zpátky pěšky, ale cesta by mu zabrala půl dne. Takže doufal, že ho najde.

Měl už pár kilometrů za sebou, když ucítil vůni pečeného masa. A skutečně, za kopečkem uviděl osamělý domek.

Znal ho, jako malý už tu párkrát byl, patřil jednomu orkovy. Lidé o něm říkali, že je podivín, protože žil mimo město a ještě k tomu v takové pustině. Ale Gruf věděl, že je velmi milý a má zlaté srdce. Jeho rodiče, když ještě žili, mu občas nosívali nějaké zásoby z města. Když už tu byl, rozhodl se ho navštívit.

Zaklepal na dveře.

"Moméént," ozvalo se. Za chvíli rázně otevřel dveře ork s krvavou zástěrou a sekáčkem na maso v ruce.

"To sem já strejdo Hnure, Gruf."

"Aáá, Grufe, tak rád tě vidím, co ty tady? Pojď, pojď dál, zrovna vařím, určitě máš hlad."

Gruf si vzpomněl, že od rána vlastně nic nejedl, pohladil si břicho, souhlasně zagručel a vešel dovnitř.

"Posaď se, už dlouho jsem tu neměl návštěvu. Koukni na dvorek, není to tvůj pštros? Před chvílí sem ho tu našel, jak mě okousával trávu u domu."

Gruf se podíval z okna. Uviděl svého pštrosa, ten si ho taky všiml, kmitl po něm hlavou, vypoulil oči, bleskově kmitl hlavou nazpátek, a zabořil hlavu do země.

"Jo ten můj, díky že ho zadržet, utek. Zvíře blbé," řekl Gruf trošku rozzlobeně, ale s mírným usměvem na tváři. Byl rád, že ho našel.

"Rádo se stalo. No tak, posaď se, za chvíli to bude."

Gruf se posadil na ušpiněnou, ale pohodlnou sedačku a všiml si, že je na ní spousta černých chlupů.

"Ty sis ochočit vlka?" zeptal se.

"Ne, nemám vlky rád, hlavně od té doby co mě před pár týdny jeden pokousal," ozval se Hnurův hlas z kuchyně. "Proč?"

"Jen že tu máš všude spoustu černých chlupů."

Hnur vyšel pomalu z kuchyně se sekáčkem v ruce, aby se podíval.

Chvíli se zamyslel, jako by nevěděl, co má říct. Potom ale švihl sekáčkem směrem ke pštrosovi. "To bude asi od něj, táhl sem ho na dvorek přes dům, docela se vzpíral."

Gruf pohlédl z okna na pštrosa, na kterém zářilo fialové peří. Poté vedle sebe na gauč kde byli černé chlupy. Znova se podíval na pštrosa. Pak pohlédl na Hnura, pokrčil rameny.

"No jó, poslední dobou pelichá, pštros stará."

Hnur se pousmál. Vzal dva talíře a z velkého hrnce nabral do každého pár naběraček. Jeden dal Grufovy, a posadili se.

"Guláš z pobřežní gargoile, včera v noci sem jí ulovil. Krásný zásah šípem, hned se skácela k zemi, ale moc jí nemám. Vyrušil mě nějaký drak. Znáš draky, měl bych z toho problémy, gargolií je už málo a jsou chráněné. Tak jsem z ní odřezal jen to, co jsem unesl a rychle jsem zmizel. Ani se mě nevšiml."

"Draci, ani nemluv, dnes jsem jednoho odhalit, zabít elf kousek odtud!"

"Cože? Drak? No kdo by to řekl, ty draci se přece jen nezdají. A to si ho odhalil ty sám? Božínku, rodiče by na tebe byli určitě moc pyšní, takoví draci jsou až příliš inteligentní na to aby si nechali chytit," odpověděl Hnur, a ďábelsky se při tom usmíval.

Druf jen pokývnul hlavou, a souhlasně zagručel jak to vždy dělal, když stejně neměl co říct. Vzal lžíci, a zamíchal guláš.

V tom se ale zarazil. V jeho porci plavalo špičaté ucho. Hnur si toho také všiml a se slovy: "Děje se něco?", začal nenápadně posouvat ruku k sekáčku na maso, jenž ležel na stole kousek od něj.

"Tady něco nehrát," pravil podezíravě Gruf, a ještě podezíravěji se na Hnura podíval.

"Gargoli nemít špičaté ucho, ty lhát, to není Gargoli," pokračoval. To už Hnur držel sekáček v ruce a přisunul ho k sobě, čehož si Gruf ani nevšiml.

Podezíravě přemýšlel dál, a rukou si usilovně hladil bradu. Poté se podíval na Hnura, který se už už chystal švihnout. Gruf ale se svým, pro něj typickým tupým výrazem ve tváři prohlásil: "Ne, to ne Gargoli, to přece harpye!"

Hnur si oddechl a uvolnil napjatou ruku.

"Jojo, máš pravdu, harpye."

"Hmmm, to já už nejed, ani nevědět!"

Oba se zasmáli a s chutí se dali do jídla.

Tvroba - Info

Sat, 10 Sep 2011 19:15:54 +0200

Informativní článek o tom, jak jsem na tom s tvorbou, a na co se můžete v nejbližší době (ne)těšit.

Ano, musím si psát informativní články a to z toho důvodu, abych se blogu nějak zavázal. Aby ode mě všichni něco očekávali (kdo sakra?), a já se na to nemohl vykašlat a opravdu to splnit.

Takže se i zavazuji, že tu napíšu minimálně jeden článek týdně, aby to tu neupadlo jak na minulém blogu. :d Jestli to nedodržím, může mi kdokoli beztrestně utrhnout hlavu.

Takže jak jsem na tom s hotovou/rozepsanou tvorbou:

- Fantasy detektivní parodie, kterou tu hned po provedení korekce dám.

- Delší depresivní povídka s mysterióznímy prvky, kterou sem dávat nebudu, ale když mi někdo napíše na e-mail/icq, dám přečíst.

- Krvavá 18+ povídka (takový menší experiment), kterou mám rozepsanou a která se tu pak objeví.

- Psychologická/sci-fi povídka, kterou se ještě rozhodnu, zdali jí sem dám, až jí dopíšu. :D

Dále plánuji napsat:

- Fan-fiction - Ok, možná to bude trochu pokrytecké, když se netajím názorem, že např. fanouškovské pokračování Harryho Pottera, považuji za nejnižší formu literatury, ale i tak se nějaké fan-fiction pokusím přímo pro blog napsat.

Nebude se naštěstí jednat o Harryho Pottera, plánuji napsat něco ze světa anime "Darker than black", nebo "Elfen Lied". O nich sem zatím žádnou fan-fiction neviděl (a raději jí ani hledat nebudu, abych si myslel, že jsem originální, i když to možná pravda není). Každopádně použiji jen svět, používat i konkrétní postavy ze seriálu by mi přišlo kýčovité.

- Myšlenky - Jelikož jsem se už zavázel napsat sem něco minimálně jednou týdně, a jelikož té tvorby zas tak převratně moc nemám, budu občas i muset vyhrabat nějaké ty myšlenky z nejhlubších koutů mé mysli a zaznamenat je zde.

Dále mám i rozepsanou fantasy knihu, takže se můžete těšit, až jí dopíšu a vy si jí nebudete moci koupit ve vašem knihkupectví, protože mi ji rozhodně nikdo nevydá :)

Ono, já psal vlastně už od mládí, ale největší problém asi byl, že jsem si vždy vymyslel vlastní, originální svět a naplánoval děj minimálně na tři knihy a nakonec skončil s psaním u třetí stránky, protože to bylo moc dlouhé. :D Kdybych si uvědomil dřív, že se mám snažit psát hlavně kratší povídky a ne rovnou celé knihy, měl bych té tvorby daleko víc. (Neříkám, že to co je tu, a to co jsem napsal nahoře je vše, co jsem kdy napsal. Dávat tu jen ty "kvalitnější" věci, ale i tak.)

No tak budu jen doufat, že tento plán splním co nejrychleji, a brzy zase budu plánovat novou a novou tvorbu.

God will never leave you

Sat, 03 Sep 2011 22:24:22 +0200

Slyšel jsem ho, jeho hlas mi zněl v uších čistě a jasně. Promlouval ke mně bůh, mluvil o ráji, o nekonečném životě, o nekonečném štěstí a klidu. Také však o bídě, hříchu a bezbožnosti tady dole. Lákal mě slovy, zněli mi v uších jako líbezná melodie. Naplnil mou duši štěstím a vírou. Slíbil, že když udělám vše, co mi řekne, vezme mě k sobě, daleko z tohoto prokletého místa. Já mu slíbil věrnost.

Seděl jsem v parku, byl krásný den, slunce mě svítilo do tváře, kolem si hráli děti. Zeptal jsem se, co si přeje, abych zde ještě vykonal. Opět mě v uších zazněl jeho laskavý hlas: "Čeká nás ještě dlouhá cesta. Pro začátek. Vidíš támhle tu holčičku s psem?"

Chvíli jsem se rozhlížel, než jsem jí uviděl. Mohlo jí být tak šest, měla krásné světlé vlasy, celá zářila štěstím a hrála si s jejím pejskem. Štěstí z ní vycházející muselo ozářit snad opravdu každého, kdo si jí všiml. I mne vyčarovalo upřímný úsměv na rtech.

"Už jí vidím," přikývl jsem.

"Dobře, musíš jí zabít, teď, tady."

S úsměvem jsem přikývl podruhé.

Noc nepatří vám

Sat, 03 Sep 2011 22:02:29 +0200

Je úplněk, nádherná noc,
necítím se však dobře moc.
Chodí tu lidé, úplněk,
nemám je rád, proto vztek.
Noc byla přece vždy jen má,
to nepoznaj, kdy je den, kdy tma?

Další člověk, jde si jak pán,
chtěl bych ho zabít, měl bych, mám?
Prokouslé hrdlo, pad k zemi jak loutka,
skrz mrtvé oči do země kouká,
skvostný pach krve, vítr fouká,
ještě někdo se tu potlouká?

V kaluži krve, leží útonek,
měl zůstat doma,

je úplněk.

Princip lidské komunikace

Sat, 03 Sep 2011 21:27:15 +0200

Úryvek z knihy "Pozůstatky lidské rasy":

Dodnes ale nechápeme princip lidské komunikace, ačkoli se nám dochovali její různé elektronické formy, které jsme dokázali dešifrovat. Navzdory tomu tu jsou stále věci, které jsou i odborníkům záhadou.

Často se například na koncích vět v konverzaci objevují nesouvislé znaky typu: "xDxD :) :( :D :X :O" které se největší specialisté na "lidskou kulturu v období zániku" marně snaží již desítky let rozluštit a zjistit, co znamenají.

Podle některých neznamenají nic a poukazují na nízkou inteligenci lidí. Podle dalších se jedná o náboženské značky, ztvárňující víru k určitému bohu.

Odvážný teoretik #ER364 si však myslí, že značky ztvárňují emoční rozpoložení, které má co dělat s mimikou lidského obličeje. Jeho teorie přirovnání značek k jejich obličejům je ovšem více než úsměvná..

Pohádka o Drakovy

Sat, 03 Sep 2011 20:49:59 +0200

Takže, začínáme prvním lepším dílem, který jsem napsal. Jedná se o slohovku na téma "Pohádka", psanou v prvním ročníku střední školy. Dodávám, že jsem jí vymyslel teprve ten den, který jsme jí ve škole psali a že je lehce inspirována hrou World of Warcraft.

Za sedmero řekami a desatero Ždárskými vrchy, žil byl jeden král. Jednoho hezkého dne vyhlédl z okna na své královské město Stormwind. Viděl kupce prodávat na trhu své zboží, kováře kovat, a všechny ostatní spokojené obyvatele města, hledící si své činnosti. Najednou celé město pokryl stín. Král si pomyslel: "Bouřka v tento čas?"

Pohlédl na nebe a místo mračen, které očekával, s leknutím spatřil obrovského draka, řítícího se do centra města. Lidé zpanikařili, a začali utíkat všemi směry. Než stačil král jakkoli zareagovat, přistál drak na hlavním náměstí a vmžiku rozprášil domobranu města. Uvelebil se, a nevypadal na to, že by se chystal odletět zpátky.

Král nechal povolat všechny žijící hrdiny ze známého světa. Přijeli silní válečníci, mocní mágové, paladinové, černokněžníci, druidové, šamani, knězové, lovci draků, i kdejaký pobuda, který se za hrdinu pouze vydával. Nebyli tu jen lidští hrdinové, ale i trpaslíci, elfové, gnómové, občas šlo zahlédnout i hrdinu draneiské rasy.

Ovšem nikdo si s drakem nevěděl rady, meče se o jeho šupiny tupily, kouzla se od něho bez účinku odrážela. A koho drak nezabil, toho poslal nevrlý král o hlavu kratšího zase zpátky domů.

Nakonec, když už nikdo kdo by se s drakem utkal nezbyl, předstoupil před draka sám král a praví: "Co chceš draku, proč neodletíš?"

"Dej mi svojí dceru, princeznu, a odletím," odpověděl mocným hlasem drak.

"Ale já přece žádnou dceru nemám, mám pouze jednoho syna," řekl udiveně král.

"Cože?! A proč si to ksakru nemohl říct hned??!!"

Drak začal naštvaně mávat svými mohutnými křídly a odletěl. Král poté nechal opravit rozbořené město, a všichni žili v poklidu dál.

Až na draka, kterému se nikdy nepodařilo unést žádnou princeznu, propadl depresím a dvakrát se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Přestat ve vzduchu mávat křídly, ani uhořet ve vlastních plamenech mu nevyšlo. A tak žil nešťastně, až do přirozené smrti.

Vítejte na blogu

Sat, 03 Sep 2011 18:56:24 +0200

Vítejte,

toto jest můj nový blog, možná mě už znáte z toho nenejlepšího blogu, na kterém jsem působil/nepůsobil skoro 3 roky. V nejbližší době z něj přenesu nejlepší články sem a zbytek, i s celým starým blogem smažu. Nyní mé myšlenky, tvorbu a další zajímavé věci můžete sledovat zde.

Drekt Amens