Wtf? Málo času (kradu si ho sám), takže jsem plánoval, že jen trošku poupravím úvahu o osudu a svobodných rozhodnutí, kterou jsem napsal ještě na starý blog a tím budu mít příspěvek pro tento týden z krku. Tady je:
"Věříš na osud?"
Nesnáším tuhle otázku, člověk na ní odpoví ano nebo ne, ale ani nad tím nijak hluboko nepřemýšlí. Co je myšleno osudem? To, že je celý náš život dopředu pevně daný. Vše co se nám kdy stane, už bylo předem rozhodnuto a my s tím nic nenaděláme, ať chceme, nebo ne. Osud změnit nelze.
Určitě si většina z vás řekne: "To je přece hloupost, všechna své rozhodnutí dělám z vlastní vůle. Co udělám je jen na mě."
Ale tohle je podle mě omyl. Došel jsem na to, že vlastně nikdo nemá svobodnou vůli. Žádné rozhodnutí které učiníme, nejsou z naší hlavy. Všechno co jsme kdy zažili, všechno co jsme kdy viděli, všichni lidé, které známe, to všechno vás ovlivňuje. A všechna rozhodnutí se odvíjí od toho. Kdybyste zažili něco jiného, rozhodli byste se ve stejné situaci úplně jinak. Nemáme kontrolu nad svými rozhodnutími. Myslíme, že se rozhodujeme sami, ale není to tak, vše už bylo rozhodnuto.
Dejte mi člověka, prozraďte mi dopodrobna celý jeho život, a já vám řeknu, jak se v jakékoli situaci rozhodne. Znal bych každičké jeho rozhodnutí ještě dříve, než by ho udělal. A vědět tohle o všech a o všem, věděl bych na vteřinu přesně, kdy se kdo podrbe na nose. Věděl bych, jaká jména budou mít lidé, kteří se narodí až za 400 let, jaký bude jejich život, i kdy a jak zemřou. Ano, znal bych osud všech a všeho.
Ale zarazilo mě, že ačkoli jsem na tuhle úvahu vymyslel sám, teprve včera jsem zjistil, že to co v ní popisuji, je dávno známá věc a má odborný název Determinismus (O kterém jsem, pokud vím, nikdy předtím neslyšel) :D Takže moje myšlenka není nakonec ani zdaleka tak originální. Kdybych věděl, že to slovíčko existuje, nemusel jsem se rozepisoval s úvahou, a to stejné bych vyjádřil jedinou větou: "Jsem zastáncem determinismu."
Ach jo, omezená slovní zásoba? Budu muset přečíst celou wikipedii, abych to napravil. :/
Přivři | 16. listopadu 2011 v 16:00 | 
Zde hledá
Zní to zajímavě. Možná bych i řekla, že s tebou souhlasím, ale...vždycky je tu nějaké ale. Prostě...prostě mám pocit, že lidé jsou občas nevypočitatelní. Někdy prostě udělají opravdovou hloupost, která naprosto vybočuje a...a prostě se to neshoduje s tím, jak žili. Ale rozhodně souhlasím s tím, že znát dopodrobna něčí život, tak pak lze odhadnout jeho další kroky. Říkám odhadnout, přece jen...znát lidský život úplně dopodrobna je takřka nemožné. Vždyť kolik z nás si vlastně může říct: „Znám sám/a sebe?“ No, ale přece jen asi taky budu zastáncem...eh, to je hrozivé slovo...determinismu :) Tedy, tak trochu. – Ne já nemůžu být prostě normální XD. Jednoduše věřím, nebo spíš chci věřit, že když se člověk hodně snaží, tak ten osud může změnit. Ne zvrátit, nebo tak, ale pozměnit lehce a pak...třeba...kdo ví? :)