Říjen 2011

Cestování časem o hodinu do minulosti

30. října 2011 v 2:55 | Drekt |  Ostatní
Kdo by nechtěl cestovat časem? Bohužel je to věc docela nereálná. Ale ne dnes! Dnes je to možné! Dnes může cestovat časem každý! Sice jen o hodinu, ale i to je věc skvělá!

Dnes prožíjete (pokud to neprospíte) čas mezi druhou a třetí hodinou hned dvakrát! A díky tomu můžete změnit to, co už jste udělali! Víte co se stane, víte co kdo udělá a můžete toho využít. A to hlavně na inernetu.

Takže co zajímavého můžete udělat? Třeba tento článek, mohu komentovat ještě dříve, než ho vytvořím! (Koukněte do komentářů a zkontrolujte si čas :P) Také můžete někomu zkopírovat jeho článek (nebo cokoli jiného), umístit ho na svůj blog dříve než on a pak ho obvinit z plagiátorství! Časový údaj bude hrát ve váš prospěch! :D

Všechno je to časový paradox. Můžete si dát s někým sraz o půl třetí. Oba dva tam přesně o půl třetí budete. Ale přesto se neuvidíte! :D Kdy jindy se to může stát?! :)

Aktualizováno:
Tak už je po všem. Zkoušel jsem trollovat, kde se dalo, ale úspěšnost byla jen 50%. Některé servery nepočítají s automatickým přesunem času a facebook raději ani přesný čas neukazuje... No aspoň blog.cz a diskuzní fóra musím pochválit. :) Kdo to promarnil, příští rok může zkusit taky :D
Počet komentářů: 2

Knihy vs. Filmy

10. října 2011 v 0:43 | Drekt |  Myšlenky
U zfilmovaných děl obecně platí - kniha lepší než film. Ale přesto se na zfilmovanou verzi raději koukne 100x víc lidí, než aby si přečetlo knihu. Jen lenost a omezenost většiny jedinců? Abych se přiznal, i já, zastánce literatury, který už od mládí přečetl nespočet knih, už taky poslední dobou trávím víc času u filmů a seriálů, než posezením u dobré knihy.

Čím to je? Jsou knihy už jen takový přežitek? V dnešní době už fakt skoro nikdo nečte, co si pamatuji tak 95% procent lidí nadávalo, že musí číst "strašně moc" (čti: 20) knížek k maturitě, a že za život přečetli tak 3 knížky. Wtf? :O

Takže si někdy si říkám, jestli už literatura není zastaralá, jestli má vůbec cenu psát. Snažím se napsat i knihu, ale má to vůbec cenu? Stejně mě jí nikdo nevydá. A i kdyby, rozhodně si jí nepřečte víc lidí, než kolik by shlédlo jakékoli nekvalitní video s tancujícím tlustým děckem.

Napadlo mě, že bych místo psaní, zkusil něco natočit. Nějaký minifilm nebo skeč pod 10 minut. Nemuselo by to být tak náročný, je spoustu "kraťasů" které mají tak 4 minuty a jsou úplně dokonalé i bez nějakých filmových efektů. A pokud jsou herci z řad dobrovolníků, jedná se o projekty finančně skoro nenáročné.

Ale zas udělat kvalitní film je mnohem náročnější než napsat kvalitní knihu. (Možná proto je vždy kniha lepší než film). V knize/povídce jde jen o slova, ve filmu o obraz, zvuk a mnohem víc.

Z psaní mám výhodu, že bych dokázal (aspoň myslím), vymyslel dobrý námět s nějakou myšlenku (ne jen nějakou blbost o ničem). Mám nápad. Dokážu si i představit, jak bych ho audiovizuálně zpracoval. Ale těžko říct, jestli by se mi to tak, jak si představuji, skutečně povedlo…

Co vy? Trávíte víc časů u knih nebo u filmů? (Anketa pod článkem)
Je pro vás větší umělec spisovatel, nebo režisér?
A pro ty co i píší, přemýšleli jste někdy nad tím, že byste své nápady místo zapsání do povídek rovnou i zfilmovali?
Názory?!

PS: Jinak tohle je jen taková myšlenka, rozhodně neplánuji skončit s psaním, ani zavrhnout literaturu! :d
Počet komentářů: 4

Determinismus aneb osud existuje

1. října 2011 v 19:30 | Drekt |  Myšlenky
Wtf? Málo času (kradu si ho sám), takže jsem plánoval, že jen trošku poupravím úvahu o osudu a svobodných rozhodnutí, kterou jsem napsal ještě na starý blog a tím budu mít příspěvek pro tento týden z krku. Tady je:

"Věříš na osud?"

Nesnáším tuhle otázku, člověk na ní odpoví ano nebo ne, ale ani nad tím nijak hluboko nepřemýšlí. Co je myšleno osudem? To, že je celý náš život dopředu pevně daný. Vše co se nám kdy stane, už bylo předem rozhodnuto a my s tím nic nenaděláme, ať chceme, nebo ne. Osud změnit nelze.

Určitě si většina z vás řekne: "To je přece hloupost, všechna své rozhodnutí dělám z vlastní vůle. Co udělám je jen na mě."

Ale tohle je podle mě omyl. Došel jsem na to, že vlastně nikdo nemá svobodnou vůli. Žádné rozhodnutí které učiníme, nejsou z naší hlavy. Všechno co jsme kdy zažili, všechno co jsme kdy viděli, všichni lidé, které známe, to všechno vás ovlivňuje. A všechna rozhodnutí se odvíjí od toho. Kdybyste zažili něco jiného, rozhodli byste se ve stejné situaci úplně jinak. Nemáme kontrolu nad svými rozhodnutími. Myslíme, že se rozhodujeme sami, ale není to tak, vše už bylo rozhodnuto.

Dejte mi člověka, prozraďte mi dopodrobna celý jeho život, a já vám řeknu, jak se v jakékoli situaci rozhodne. Znal bych každičké jeho rozhodnutí ještě dříve, než by ho udělal. A vědět tohle o všech a o všem, věděl bych na vteřinu přesně, kdy se kdo podrbe na nose. Věděl bych, jaká jména budou mít lidé, kteří se narodí až za 400 let, jaký bude jejich život, i kdy a jak zemřou. Ano, znal bych osud všech a všeho.

Ale zarazilo mě, že ačkoli jsem na tuhle úvahu vymyslel sám, teprve včera jsem zjistil, že to co v ní popisuji, je dávno známá věc a má odborný název Determinismus (O kterém jsem, pokud vím, nikdy předtím neslyšel) :D Takže moje myšlenka není nakonec ani zdaleka tak originální. Kdybych věděl, že to slovíčko existuje, nemusel jsem se rozepisoval s úvahou, a to stejné bych vyjádřil jedinou větou: "Jsem zastáncem determinismu."

Ach jo, omezená slovní zásoba? Budu muset přečíst celou wikipedii, abych to napravil. :/
Počet komentářů: 2